Lidé v metru

13. 05. 2009 | † 08. 01. 2014 | kód autora: n3w

Včera jsem v metru zažila takových věcí, že jsem si říkala, že o tom budu muset napsat.

Vyjímečně jsem do školy vyrážela až odpoledne kolem třetí, takže jsem se nevyhnula špičce. Všude kupa lidí, co vám mám povídat. A mezi nimi samozřejmě i děti. Fakt mě rozčiloval jeden kluk, kterej se pořád houpal (tzn. zavěsil se) na tyči, která je určná k držení. Podívala jsem se na něj docela ostře, ale bylo mu to jedno. Takže ho pak sjela jedna starší paní, protože do ní kopnul.

O pár stanic později nastupovala maminka s asi desetiletou holčičkou. A to byste nevěřili, dítě v ruce třímalo zmrzlinu v kornoutku. A aby adrenalin stoupl, byla to čokoládová (prostě hnědá, ta co se pere nejhůř). Neříkám, že já jsem nikdy v metru nejedla nebo nepila, ale vždy s ohledem a snačím se tomu vyhýbat. Podle mě je vyloženě blbost do narvaného metra tahat malý dítě se zmrzlinou, který je rádo, že stojí. Vždyť stačí maličko a zmrzlina může na někom hned skončit.

Když jsem se večer loučila na Smícháči s Formim, už jsem opravdu byla unavená a doufala jsem, že si sednu (začala se mi projevovat bolest hlavy, nevolnost... doufám, že to moc neznáte, protože to je fakt hnus). Chyba lávky. Slečna nebo paní vedle sebe na sedadlo položila psa střední rasy a vesele si četla knížku (vzpomněla jsem si, jak řada mých známých vždycky úzkostlivě utírá psovi tlapky, než ho pustí do bytu a pak na sedačku, myslím, že tohle slečna neřešila, ona na tom neseděla, že jo).A že kolem stálo pár unavených lidí nezaregistrovala nebo jít to bylo jedno (tím do toho teď nepočítám sebe). O to víc jsem jí snad i tu pokutu od revizora pak přála, pes k tomu všemu totiž neměl košík. Už slyším ty hlasy, chudák pes nemá rád něco na tlamě. Dovedete si představit, že by si tohle řekl každý a metrem by pobíhali psi bez vodítek a košíků?

Zdá se vám, že to moc hrotím a nadávám? Jenom se schválně někdy po ránu nebo k večeru rozhlédněte v tramvaji v Praze. Určitě se vám podaří v ní spatřit bezdomovce. Nechci říkat, že těm lidem jejich osud přeju a chci, aby někde mrzli. Ale představte si, že máte bílé nebo světlé oblečení a sednete si pak na tu polstrovanou špinavou sedačku (po psovi, po bezdomovci, podítěti se zmrzlinou)... Ona je ta představa děsivá i v normálním oblečení.

A závěrem se opět dostávám k tomu, že chci pryč z města, pryč z Prahy.


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.