Ztracený mobil

12. 01. 2008 | † 08. 01. 2014 | kód autora: n3w

Určitě to znaté, když se vám po několikahodinovém snažení usnout opravdu podaří upadnout do říše snů, většinou vás stejně někdo probudí. Již poněkolikaté jsem se přesvědčila, že by můj muž (přítel) byl bez mé maličkosti zcela ztracen. Naposled v pátek ráno, když ztratil mobil.

Já, nic netušíčí oběť, jsem si v klidu dřímala a snila krásné sny, když jsem zaregistrovala podivný zvuk. Něco někde vrčelo. A nepřestávalo to. Volal mi přítel. V první chvíli mě napadlo, že má už zkoušku za sebou. Při pohledu na hodinky, bylo 8 ráno, mi hlavou proběhlo, že se nedorazil zkoušející a že se mnou chce jen tak mluvit. Realita byla úplně jiná.

Chudák, ztratil mobil, který jsem mu kdysi půjčila. Střídavě se mi omlouval a přemýšlel, jak se to mohlo stát a co má teď dělat. Nasměrovala jsem ho na operátora, který mu zablokuje SIMkartu, aby na jeho účet nemohl nikdo volat nebo posílat zprávy. Celou věc jsem tím aspoň pro danou chvíli považovala za vyřízenou, popřála jsem mu hodně štěstí u zkoušky a chtěla dál spát.

Ale do říše snů jsem už neupadla. Komu by se to také na mém místě povedlo. Protože Vašek do Prahy dojíždí pouze do školy, nebydlí zde, začala jsem hledat autobusy, v kterých mobil mohl ztratit. Obvolala jsem oba dopravce, byli velmi vstřícní, bohužel červené véčko ani jeden z řidičů nebo cestujícíh nenašli. Metro jsem považovala za ztracené, ale zkusit se má všechno. Dozvěděla jsem se, že DPP nemá přímo sklad, kam by ukládaly zapomenuté věci, posílají je každou středu kolem poledne do Ztrát a nálezů.

Samozřejmě jsem si celou dobu myslela, že Vašek nechal mobil doma a teď jenom panikařil. S napětím jsem čekala, až přijde domů a ozve se. Bohužel, telefon neležel ani v posteli, ani na stole ani na nějakém neočekávaném místě. Teď už jenom zbývá čekat, jestli ho někdo neodevzdal nebo se neozve.

Přítel se mi už asi druhý den omlouvá a chce mi koupit jiný mobil. Je prej blbej, věděl, že ta kapsa není dostatečně hluboká a může z ní cokoliv ztratit. Pořád nechce pochopit, že jsem sice měla ten mobil ráda, ale protože se ulomily pacičky na krytu baterky, která se tím pádem uvolňovala a mobil se vypínal, koupila jsem si radši jiný a tenhle starý by nevyužitě čekal v šuplíku až si ho někdo všimne.

A na závěr tady máme opět ponaučení:

  1. Potvrdilo se mi, že platí stará známá věta: Chceš-li o něco přijít, půjč to někomu.
  2. Lidi jsou nepoučitelní (viz. přítelova kapsa)

 




komentáře:
13.01.08 16:12:19
Formi

No jo, tak stane se no... :-P :-[ P.S.samozrejme ze ten hlas kdo ztratil telefon patri me *crazy*


09.04.08 02:02:06
Zuzka

Teď koukám, že tam máš zase chybu! Styblíka budeš louskat od rána do večera!


Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky osobni

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.